Výjezd na Slavii, jak vlakový, tak i po své ose! V pondělí dne 4.1.2016 náš milovaný Slovánek, hrál v pražském Edenu, tak jsme si řekli proč nevyrazit podpořit zase naše kluky i venku, a dohnat je k dalšímu vítězství, když před tím porazili venku Benátky 4:6 a doma v urputném boji Kladno 6:5. Když už pomalu přicházel den D, bohužel pár lidí onemocnělo a některým se nechtělo, ale přeci jen pár jedinců vyrazilo a to vlakem. Jeden jel už rovnou vlakem z Teplic ze školy, a další 3 k němu přistoupili v Ústí. Jak už bývá zvykem, vlak se rozjíždí a v kupé už se otevírají alkoholické nápoje, a začíná panovat parádní nálada. Když jsme přijeli do Prahy, koupili se lístky na MHD a vyrazilo se na zimák metrem a tramvají, když si v Ústí říkám že je někde hodně lidí, tak pro příště si to rozmyslím, podle toho kolik lidí jsem viděl zase po dlouhé době v Praze. Přijeli jsme před stadion a dopili ještě zbytky svých zázráčných nápojů a šli si koupit vstupenky a pivko na 1.třetinu. Cestou jsme zjistili, že jsme nebyli jediný, kdo vyrazili z Ústí, což pro nás bylo velkým překvapením, a než jsme se stihli zorientovat, tak na stadioně se nás sešlo skvělých 50 ústečáků.
Začla první třetina a domácí hodně tlačili celou třetinu, ale náš Slovan se nenechal zaskočit jejich tlakem, a při krásném úniku Robíka s Klozem jsme šli do vedení, bylo to 5 minut před koncem, a Slávisté už s tím nic neudělali a tak první třetina zůstala 0:1 pro Slovan a my vycházeli ven pro další pivečko s dobrým pocitem, a myšlenkami to udržet a nejlépe zvýšit. Myšlenky se stali pravdou, a po radách našeho trenéra Míry Macha na to kluci vlítli a už ve druhé minutě druhé třetiny zvýšil Tenkrát na 0:2 a hned se nám fandilo lépe s tímto vstupem, celou třetinu. Slavie dobře tlačila a ve 36 minutě snížila na stav 1:2 a to si myslím že kluky v šatně nakoplo a Slovan ve třetí třetině zvýšil na parádních 1:4, což bylo už pro nás dobrým výsledkem a ujištěním se, že jsme zápas vyhráli. Domáci sice ještě snížili na 2:4, pár vteřin před koncem, ale to už k jejich vítězství nevedlo. Následovala naše klasická děkovačka s kluky, bylo to super říkali jsme si, a proč si je nezavolat na led ještě jednou z kabiny?
Pokusili jsme se o to, protože by nám vlak už stejně ujel a věděli jsme že další jede o hodinu později, a vyšlo to ! Když nastala druhá děkovačka přišlo nečekané ! Láďa Gengel přiběhnul mezi nás, vzal paličky do ruky a začal bubnovat a děkovačku tak udělal s námi fanoušky ! Pod ním u ledu, nám přišli poděkovat i trenéři Míra Mach a Tomáš Mareš. ,,Tohle byl ale zápas se vším všudy ! ´´ Bylo slyšet od všech fanoušků z Ústí a vyráželo se na vlak, ostatní do aut. Cestou jsme ještě si zařvali nějaký ten pokřik, koupilo se něco k pití na cestu, sklouzli se po čerstvě napadeném sněhu, někteří dokonce i po břiše, a nebo nechtěně hodili záda. Když se dorazilo na nádraží, slilo se pití a hurá do vlaku ! Ve vlaku to bylo spíše už tiché, jelikož další 3 byli unavený a chtěli spíše kecat, než oslavovat výhru.
/Lukáš Műller