Už 14 dní před tímto zápasem, mě Venki pořád vtlouká do hlavy ať s ním jedu do Frýdku, že prý má volno a nechce jet sám. Každý den mi přichází smska, nebo zpráva na facebooku jestli teda jedu ? Má oodpověď vždy byla jasná "NE". Venki zkouší posledně možnost. Dorazit na domácí zápas a přemluvit mě. Po ne moc dlouhém přemlouvání se rozohodujeme, že tedy vyrazíme. Den před odjezdem ještě řešíme jízdenky a třetího člena.
V 8:00 dáváme sraz se Sajmonem před nádražím. Kupujeme jízdenku a mastíme si to na nástupiště. Euronightem uháníme směr Praha, kde už nás očekává Venki. V Praze před nádražím dáváme několik cigaret, protože nás čeká 3 a půl hodiny bez nikotinu. Do vlaku se nijak nehrneme, protože jsme chytří a máme zakoupenou rezervaci kupé. V klidu si tedy vlezeme do našeho kupé a těšíme se na to kdo si k nám přistoupí. Máme "štěstí" sedají si k nám dvě starší dámy a s nima dvě štěňata. Vlak se dává do pohybu a začíná se s konzumací alkoholických nápojů. Celou cestu si povídáme a také přemýšlíme co nás vše čeká ve Frýdku. Asi hodinku před tím než mají starší dámy vystoupit na mě přichází potřeba dojít si na WC. Po menší přestávce na toaletě se vracím do kupé. První věc co mě praštila do nosu byl uděsný smrad a celkem velká louže pod mojí sedačkou. Proč mi to ten pes neřekl, vzal bych ho taky na záchod. Nic ! Stanice Zábřeh na Moravě a já vím, že je čas udělat starším dámám Pápá. Teď už vydržet zbytek cesty do Ostravy. V Ostravě nám bohužel ujíždí vlak směr Frýdek a tak jsme nuceni zůstat o půl hodiné déle v tomto městě. Dáváme tedy cigaretu a celkem nás vystraší pohled na místní obyvatele nádraží. Nic vlezeme raději do vlaku a směr Frýdek. Při cestě musím přestoupit na autobus a zpět na vlak, ale to už nám nevadí. Welcome to Frýdek Místek !
Z nádraží se přesouváme na ubytovnu. Zaplatíme, dáme věci na pokoj a mizíme na škopek a něco k jídlu. Já volím Radegast 12° a humus. Přesouvám se tedy k rumu ! Nemám velký hlad a tak volím jen domácí klobásu z udírny. Sice vám dají půlku klobásy za 48,- , ale i tak doporučuji ! Přes Mikyho seženeme lístky a tak vyražíme na stadion, který je od naše hotelu cca 5 minut pěšky.
Aréna je to nová a tak mi zůstává rozum stát, že udělají krásnou drahou arénu, ale s mizernou kapacitou. Hold si opět někdo namastil kapsu. Okolí stadionu se mi velice zamlouvá. Na místní vrátnici si vyzvedáváme lístky a jdeme hledat svůj sektor. Místní security nás prošacují a ukazují nám, že sektor vlastně nemám ať prostě stoupneme na tribunu někam. Od stánku s pivem sleduji, že už na tribuně pár ústeckých je a tak se k nim přidáváme. Aréna velice pěkná, ale jak říkám zbytečně malá.
Zápas začíná minutou ticha za zesnulého rozhodčího.
Co říci k našemu fandění ? Nic, když byla nějaká tichá pasáž byla využita, ale jinak marná sláva. Dobré je , že jsme si vlezli za naší střídačku, takže když už jsme zařvali hráči nás slyšeli.
Fans domácí ? Stadion má výbornou akustiku a kotel je dobře postaven. Ze začátku utkání jsem byl velice zklamán, ale třetí třetina to byla paráda. Celou třetinu jsem sledoval jak parádně je nakopl jeden gól na 4:6 a poté už to jelo. Bomba za mě palec hore, ale co mě štve je ten repertoár Třince ! Proč ?
Nic. Hokej rozebírat nehodlám, protože to nemá cenu. Hráči sami vědí, kde se stala chyba. Po zápase se tedy přesouváme zpět do knajpy. Já rozjížím svůj rum a pomalu přejíždíme na vodku s red bullem. Všímáme si, že je zde bowling a tak neváháme a jdeme si zahrát. Nevím proč, ale z ničeho nic hraji jenom v trenkách. První hru vyhrávám, zbylé dvě končím poslední. Kolem půlnoci se přesouvám už jen s Venkim do místního nos-stopu. Začínáme opět s vodkou ! Kolem třetí ráno se mě Venki ptá, zda jdu s ním na hotel. Odpověď je jasná " NEJDU" ! To mi ale nedochází, že jediný Venki má klíče. Zůstávám tedy v putice sám. Kolem půl páté ráno mě napadlo, že bych se mohl jít vyspat, když kolem osmé ráno odjíždíme domů. Smůla nepamatuji si cestu a začínám být nešťastný. Asi po hodince bloudění nacházím nádraží a já vím, že mám vyhráno. Přicházím před hotel a mě dochází, že všichni spí a já nemám klíče. Po 15 minutách volání mě napadá obejít hotel a zařvat si. Naštěstí máme otevřené okno a Sajmon uslyší můj hlas. Hned zalezu do postele a hají.
Po dvou hodinách spánku jsem probuzen, že prý jedeme domů ! Nic těžkého v botech jsem spal takže beru batoh a můžeme vyrazit ! Před nádražím dáváme hotdog a točenou kofolu a nás čeká skoro šest hodin cestování. Na čem jsme se ale shodli ? Že to byl parádní výjezd !
// Suky
