Zápas s Přerovem byl ještě v nedohlednu, ale plánovat se muselo, vzhledem ke vzdálenosti, již měsíc dopředu. Myslel jsem si, že by nás mohlo jet i víc, proto jsem sháněl někoho do party, kdo by tuhle dlouhou cestu valil se mnou.
Velké nadšení z většího výjezdu postupně upadalo, jelikož zatím nikdo neměl čas jet nebo nemohl z jiného důvodu.
Proto jsem učinil zásadní rozhodnutí – jet nebo nejet? Touha po výjezdu tam, kde ještě nikdo přede mnou nebyl, zvítězila! Kupuji lístek na vlak se 14 denním předstihem, lístek zajištěný mám.. Plný nadšení a očekávání se vydávám na hlavní nádraží v Ústí, odkud mi jel rychlík do Prahy.
Cesta ani nezačala a byl tu první problém: rychlík měl zpoždění 55 minut a já se obávám, že nestíhám vlak v Praze. Promýšlím jiné způsoby, jak se dostat do Prahy, ale rozhodl hlad a tak jdu na večeři do Fóra.
Vracím se rychlým krokem na nádraží kde už čeká zpožděný rychlík, nasedám a valto Praha! Našel jsem volné kupé a v klidu si užívám cestu do Prahy. Dorazil jsem po hodině jízdy na pražské Hlavní nádraží, kde mám nějakých 20 minut času na přestup do Leo Expressu.
Nastupuji, dveře se zavírají a já můžu konečně říct: valto Přerov! Nebyl bych to já, kdybych nedostal hlad.. U Kolína si kupuji medovník s džusem, který po sléze zapíjím kofolou. Sluchátka do uší a snažím se na chvíli usnout, ale to už jsem za Olomoucí a oblékám se, beru věci a chvíle okamžiku se blíží.
Nádraží Přerov, vystupuju na prvním nástupišti, kde na mě už čeká kamarád, u kterého zde budu následující 4 dny. Zjistil jsem, že místo přespávání je velmi blízko zimnímu stadionu, ve kterém se odehraje to hlavní, na co jsem přijel! Zabydluju se a těším se nejen na středeční zápas, ale i na celý svůj nabitý program.
Středa: den, na který jsem se těšil ze všech nejvíc! Po náročném cestování z předchozího večera se spalo do deváté hodiny ranní. Dopoledne bylo ve znamení poznávání zdejšího města a okolí nebo aktivit, jako například florbal, který zde má budoucnost.
To hlavní ale přišlo po pravém „moravském“ guláši a pizze, která byla jedna z nejlepších, co jsem kdy jedl, a ano – poprvé za svou cestu jsem neměl hlad! Žádný spánek po obědě, program je nabitý a tak vyrážím poprvé za svůj pobyt zde do místní Meo Arény, kde probíhá veřejné bruslení (bohužel, tempo večerního zápasu bylo podobné, ale jen ze strany Slovanu).. Mám za sebou už i menší pokec s bývalým hráčem Ústí, Vlastimilem Dostálkem.
Schyluje s k hlavnímu, k 18. Kolu WSM Ligy.. Místy jsem ani nevnímal hokej, který byl z pohledu Ústí strašný, atmosféra, která zde panovala, byla úžasná a místy mi běhal i mráz po zádech! Jsem rád, že mezi 2117 diváky jsem byl i já..
Velkým překvapením pro mě bylo, že jsem nebyl v sektoru hostí sám – před začátkem 2. třetiny přišel borec v dresu Ústí, ale dlouho tam nevydržel, ve třetí třetině po něm nebylo ani stopy a tak po bídě na ledě jsem alespoň já sám zatleskal hráčům na cestu domů.. Při následné děkovačce domácích bylo vidět, že hokej zde má velkou tradici, jsem rád, že jsem tu mohl být a stát při tom. Určitě doporučuji Přerov, jako místo, kam jet na výjezd!
Po hokeji se vydáváme „domů“, zítra nás čeká náročný den..
Čtvrtek: Další z mých přání splněno, zahrál jsem si florbal v Přerově, děkuji klubu FBC Přerov za umožnění. Trénink braný především ze srandy bylo to nejnáročnější za poslední 2 dny, vypovídají o tom moje propocené věci již během prvních 10 minut tréninku.
Dále byla možnost se podívat na společný trénink juniorů a mužů přerovského klubu, tempo ústeckého tréninku je však úplně někde jinde..
Zítřejší den bude opět „florbalový“, když se ráno vydávám podívat na 2. Ligu juniorů a odpoledne do extraligových Otrokovic!
Pátek: Poprvé za pobyt zde jsem byl z předchozího dne natolik unaven, že jsem budík odložil až na 9:00.. Snídaně opět parádní, vydávám se na zdejší halu a sedám na tribunu. Sleduji velmi napínavé utkání mezi FBC Spartakem Přerov a TJ Znojmem LAUFEN CZ, jen tak pro zajímavost: Přerov do ligy loni postoupil, Znojmo sestoupilo z G2 Ligy, která se hraje i zde v Ústí.
Zápas spálených šancí končí nešťastně pro FBC , které dotáhlo soupeřův jednogólový náskok v posledních 30 vteřinách, avšak rozhodčí gól neuznal za údajnou vysokou hůl, škoda, Přerovu jsem to přál a opět jsem se divil, že i zde byli někteří vášniví fanoušci.. Čekám na kamaráda, u kterého bydlím, než vyjde ze šatny a jdeme domů.
Po odpoledním odpočinku jdeme na vlak. Nejedu však ještě zpět do Ústí, jedeme opět na florbal, tentokráte do Otrokovic kam přijel hostovat jeden z nejúspěšnějších klubů v Česku – Tatran Střešovice!
Mač měl od začátku rychlé tempo, brzy šly do vedení Otrokovice po legendárním gólu předcházející dvěma otočkami kolem kuželů (obránců) Tatranu, za mě určitě gól kola. Otrokovice nakonec udolali Tatran, fantastická to hra i atmosféra na hale Štěrkoviště, do které přišlo na florbal neuvěřitelných 440 lidí, včetně dvou ultras Tatranu, ze kterých kromě chorálů vycházelo i aroma slivovice..Jedeme domů a mám tu čest sedět v kupé s dvěma nadějnými hráči Přerova, cesta uplynula rychle, stejně jako dnešní, opět nabitý den!
Pátek: Poslední malý odstavec, moje cesta domů začíná v 8:00 v Leo Expressu, domů dorážím kolem 12 hodiny, jsem rád i ne..
…bohužel všechno hezké jednou končí, na začátku jsem jel do velkého neznámého. Avšak co vím jistě je, že minimálně ještě jednou se sem vrátím..!