Už hodinu po postupovém zápase vymýšlím, jak se do Jihlavy vypravit. Ze začátku zkoušíme naplnit autobus. Bohůžel, jak už je v Ústí zvykem autobus se nenaplnil z poloviny. Sháním tedy posádku a hlavně řidiče, co by podnikli to neuvěřitelné dobrodružství se mnou. Ještě v den výjezdu jsou menší nesrovnalosti, ale v půl 11 se shledáváme v místím obchodním centru, kde nakupuji nějaké zásoby na cestu.
Cesta ubíhá plynule a první zastávku volíme mírně před Prahou. Bereme nějakou láhev z kufru někdo zajde na záchod a pak už směr Praha !
Asi dvacet kilometrů za Prahou je benzínka nýbrž moje slova zní jasně jedeme dál ! Co čert nechtěl chytlo to mě a já tušil, že je zle. Nejbližší benzínka 8 kilomtrů a já tedy volím uzel. Na benzínce vyskakuji skoro za jízdy a s úsměvem na tváři se kochám přírodou. Zde ještě volím převléknutí do kraťasů. Nikde nezastavujeme a tak kolem druhé hodiny odpolední doražíme do Jihlavy. Zaparkujeme, ubytujeme se a vyrážíme směr oběd.
Volíme hsopodu v místním pivovaru, která sousedí hned vedle zimáku. Dáváme oběd, ochutnáváme Ježka a dokonce někomu zachutnal,ale já se po prvním kousku rozhoduji pro rum, který nikdy nezklame. Dvacet minutek před zápasem se přesouváme k zimáku, kde už nás čekají přátelé z Třebíče a další lidi z Ústí.
Nikdy v reportu nepíši postřehy ze zápasu a dneska tomu nebude jinak. Co říct k domácím fandům. Mě osobně se jejich fandění líbilo. Střídaní pokřiků a chorálů, odpovídačka s tribunami, ano tohle se mě osobně líbilo. Co mě zklamalo byl počet fanoušků. Ještě nesmíme zapomenout na úvodní choreo o kterém víme už od neděle. 
Co se týká našeho fandění, děláme všechno proto, abychom byli slyšet. Počet není na fandění špatný, ale bohůžel časy, kdy 99% fanoušků fandilo jsou pryč. Něco si společně zařveme s kamarády z Třebíče což se pochopitelně nelíbí domácím. Při druhé přestávce se venku odehrává menší strkanice přes plot, kterou vyvolává starší pán z Jihlavy. Potyčku ukončuje příchod kosmonautů. Do prodloužení jdeme s tím co nejlépe zafandit a daří se. Dokonce po příjezdu do Ústí mi je sděleno, že jsme byli slyšet více než domácí ( opakuji, že během prodloužení). Utkání ukončují nájezdy a první bod v sérii si připisuje Dukla. Po zápase se rozloučíme s přáteli z Třebíče a doprovádíme holky k autu. U auta se rozloučíme a vydáváme se směr hotel.
Uděláme pár kroků a naproti nám parta 7 borců a tuším, že bude zle. Volíme tedy pokřik Třebíč a Ústí ať to máme se vším všudy. Po zařvání pokřiku se jen ozývá " jéééé to jsou naši " . Dáváme tedy poslední flašku s borci z Třebíče a teď už vážně na hotel. Tři kousky zůstávají na hotelu a pět nás míři za zábavou.
Vydáváme se do místní hospůdky " Pivní ráj " a opravdu to ráj byl. Určitě se sem rád budu vracet. Neskutečný výběr piva ( Kocour, Poutník, Radegast, Kozel, Ježek ..... ). 
Bohůžel podnik zavírá a tak volíme odchod. Co ale v Jihlavě ? Procházíme tedy centrum, ale nikde ani noha.
Dorážíme až na náměstí, kde nám taxikář sděluje, že v týdnu si takhle pozdě nikde nesedneme. Tak volíme cestu taxíkem do nejbližšího non-stopu, který je někde u Havlíčkovo Brodu. Zde popíjíme a bavíme se až do brzkého rána. Kolem páté hodiny ranní vycházíme z podniku, ale byl to celkem problém sněží. No nic nasedáme na taxik a jedeme se aspoň na chvíli vyspat. Já ihned ulehám, bohůžel borci toho nemají dost a shánějí zábavu na pokoj.
Je devět hodin ráno a mě bolí hlava, ale to neskutečným způsobem. Nic jdu dolů do Billy pro okurky a bude lépe. V deset hodin opouštíme hotel a vydáváme se směr město a ještě nesmím zapomenout na zvracení do mušle jelikož jsem zrovna okupoval záchod já. Hned míříme na náměstí samozřejmě se symbolama našeho klubu pro který uděláme cokoliv. 
No nic. Nebudu tady rozepisovat minutu po minutě, protože tohle už každý zná. Padlo pár piv někdo hodil něco k jídlu, ale mě tohle nebaví. Náměstí v Jihlavě nehorázný humus a volím útěk do hospody v místním pivovaru. V plánu bylo dát si polévku, zahřát se a pokračovat. Odcházíme opět pár minut před zápasem, kde se opět scházíme s borcama z Třebíče.
K domácím asi takto : balónky při úvodu hrůza, nemá to žádný efekt. Fandění stejné jako včera, akorát se dnes přidal pán s trumpetou. Jinak fandění na stejné úrovni jako včera.
Co dodat k nám ? Na většině je vidět společenská úvava. Někdy fandíme jako včera, ale po většinu zápasu je to slabé. Opět se nás schází kolem 20 kousků + kolem 15 kamarádů z Třebíče.
Zápas opět není rozhodnut v základní hrací době a tak je na řadě prodloužení. V prodloužení bohůžel dostáváme gól a tak odjíždíme za stavu 2:0 v sérii domů.
Musím před naším týmem smeknout klobouk, protože to co v Jihlavě předvedli byla paráda. Prodloužení nebo nájezdy to už je loterie v které jsme hold neměli štěstí a síly taky opadávaly.
Po zápase se loučíme s přáteli z Třebíče a mizíme k našemu kočáru. Cestou potkáváme několik slavících domácích, ale o nic se nesnaží a ani neprovokují.
V autě dáváme ještě nějaký ten rum, vodku, zelenou ..... kolem půlnoci přijíždíme do Ústí bohůžel bez bodu.
Závěrem bych chtěl moc poděkovat všem z Třebíče co nás byli podpořit !!!
//Suky