Valto Kladno aneb pomáhat a chránit. //Tom_Sitch

27.02.2017 09:23

Neděle dopoledne a já si s konečnou platností doma prosazuju dnešní výjezd na Kladno, paráda! Vzhledem k tomu, že jsme taky někdy dokázali naplnit výjezdovej autobus (díky Suky), vyrážím v půl třetí na místo setkání do Irský a zahajuju s ostatníma žaludeční přípravu (rozuměj mastnou chálku a kvalitní kalbu). Hospoda se slušně plní, řešíme organizační věci a ve čtyři se natěšení cpeme do busu. Cesta probíhá celkem standartně, chlastu koluje tolik, že mi je jasný že mi bude zítra pěkně blbě, ale co už. Nechybí skandovačka, řidič nás vyslyšel i na pisspauzu, takže na kladenskej zimák dorážíme v tý správný náladě natěšení na zápas.

Stadion je slušně zaplněnej, je vidět, že play-off táhne, i náš sektor zrovna nezeje prázdnotou, což je fajn, říkám si, mohlo by nás bejt i slyšet. Vyvěšujeme vlajku, tankujeme pití a zápas pomalu začíná. Kladeňáci hned v úvodu vytahují choreo i vlajky, zbytek zimáku má takový ty plastový plácačky, takže jsou poměrně slyšet a ženou svůj tým dopředu. Průběh zápasu ani moc komentovat nebudu, snad jen že Kladno hrálo prd, a kluci na ně v pohodě mohli mít, jen dokázat pořádně zakončit. Několik samostatných nájezdů stačilo s trochou štěstí proměnit a mohlo vše bejt jinak. Ale co, takovej už je hokej a štěstí k němu neodmyslitelně patří.

Co k hokeji fakt nepatří bylo chování některých našich fans. Házet po sekuriťákovi vlajku, flusat po nich a a zlejt Kladenskýho maskota pivem, to mi hlava nebrala, sorry. Apropos, kladenskýho maskota musím vyzdvihnout, měl koule procházet pod naším kotlem a všechny inzultace zvlládal s vtipem a bez zášti, dokonce nám vrátil onu zahozenou vlajku. Klobouk dolů, chlape!

Korunu všemu nasazujeme při odchodu ze stadionu. Část našich pro mě nepochopitelně (je pravda že jsem neviděl začátek incidentu) začala strkanici s ochrankou, nadávky a kelímky lítaly vzduchem. Snažím se společně s pár ostatníma naše kluky odtrhnout a vyvést ven aby nebyly zbytečný problémy, leč právě v tu chvíli přilítlo komando černoprdelníků a poroučel jsem se k zemi. Pár kopaček do řepy a do ledvin aby se mi doma líp chcalo a už stojím v rohu haly s poutama na rukou. Na naivní otázku, jestli si kluci myslej, že stihnu autobus mi bylo doporučeno držet hubu a čumět do zdi. Odmala mi máma vštěpovala do hlavy, že ten kdo má pendrek a na svý přiblblý hlavě helmu se má poslouchat, tak jsem byl zticha a čuměl do zdi. Eskorta ven, u antonu pár dloubanců pendrekem do ledvin (fakt dojemná péče o mý chcaní, asi jim pošlu 30 káblí jako poplatek u doktora) a lustrace občanky. Naštěstí tam měli velitele kterej uměl číst a psát a tak měl nejspíš i trochu selskýho rozumu, na jeho příkaz mě rozdělali pouta a kopačkou usměrnili směr autobus. V busu se snažím spočítat kosti a zuby, naštěstí nic nechybí ani nepřebejvá tak můžeme vyrazit směr Ústí. Náladu na skandování pochopitelně nemám a tak v polospánku vydržím až do příjezdu domů.


 

Chcaní dobrý, díky kluci, škoda že zejtra nemůžu na kontrolu.


 

//Tom_Sitch

Kontakt

slovanultras uste-caci@seznam.cz