Blížil se 9.leden a všem bylo jasné, že nás čeká výjezd do nejoblíbenější destinace, kterou Třebíč bezpochyby je. Sraz dáváme ve třech lidech už v pátek, když decentně oslavujeme narozeniny našeho předsedy tímto ještě jednou všechno nejlepší. Plán zněl jasně dát si tři kousky a v deset hodin odejít domů a trošku se vyspat. Tento úkol plní dva lidé, ale já zůstávám o něco déle. Jsou čtyři hodiny ráno a bohužel hospoda zavírá, ale co teď ?
Vydávám se tedy domů udělám nějakou tu svačinu vezmu šálu a valím na nádraží, kde už v místní nálevně sedí dva výjezdníci , jo abych nezapomněl v buse potkávám Anglána v kraťasech . Postupem času dorazí ještě Anglán číslo dvě a já začínám mít strach o ty dva co odešli z hospody v deset. Zanedlouho volá Sajmon s tím, že je vzhůru a ptá se mě zda má vzít kalbu. Odpověď zněla jasně Vem to. Ani ne za deset minut volá znovu, že na zastávce našel želvu zda pojede s námi. Odpověď zněla jasně Vezmi ji a už teď jsem věděl, že bude zle.
Poslední člen výpravy přichází pět minut před odjezdem, a tak jdeme do vlaku. Co čert, ale nechtěl vlak nikde. Zjišťujeme, že je prasklá kolej a vlak tudíž vůbec nepojede. No nic vracíme jízdenku a valí rychle autobusem ze západního nádraží na nádraží hlavní. Kupujeme jízdenku novou a rychle směr Praha. Zde asi nikdy neviděli želvu na provázku a tak na nás všichni koukají, celkem jsem se divil, že nás nezačali fotit. V Praze dáváme dva kousky a už se přesouváme do vlaku a uháníme směr Havlíčkův Brod. Ve vlaku se dopijí kalba a bohužel se začalo pít nealko. V Havlíčkově Brodě máme na přestup tři minutky a tak není čas na žádný bordel. Ve vlaku do Jihlavy všichni obdivují želvu a tak všem ukazuji, že má i svůj deštník. V Jihlavě dáme nějaké to foto, někdo si zakouří a hurá směr Třebíč.
Zde už na nás čeká početný uvítací výbor, který nás vítá a směje se mé želvě. První cíl je jasný a tím je oblíbený podnik hospůdka Na kopečku. Zde dáváme oběd a nějaký ten kousek.Po obědě a vyprázdnění se přesouváme do nálevny na zimáku. Při cestě ztrácí želva svůj deštník a tak se želvy vzdávám, ale Nesty ochránce zvířat jí bere pod svá ochranná křídla.Po pivku na zimáku se přesouváme do našeho sektoru a čekáme na úvodní vhazování. Z Ústí se nás v Třebíči schází 12 což je na naše poměry dobré číslo. Ve třicáté minutě dochází k odchodu domácích z kotle a tak využíváme této situace a fandíme co nám síly stačí.Po domluvě s domácími odpalujeme pyrotechniku ( interiérovou ) a společně volí pokřik „ Mička ven " a poté Třebíč a Ústí. Do toho dvakrát vypadne proud a zbytek třetí třetiny se odehrává v potemnělé hale. Zápas prohráváme 3:1, ale naše výprava už se těší na pokračování tohoto výletu.
Taxíkem se přepravujeme na Áčko. Zde do nás až na mě padá jedno pivo za druhým, Jindra se s každým fotí a do toho mu spadla objednaná pizza na zem. Proč jí ale vyhazovat ? Nám kamínky v jídle nevadí. Kolem druhé hodiny se už přesouváme na Siestu, kde se o zábavu stará tančící Nesty. Poté už se jen přesouváme na místní nádraží, kam nás doprovodí i naši kamarádi. Zde si naposledy zakřičíme Třebíč a Ústí a nasedáme do vlaku. Do Ústí přijíždíme něco málo před desátou. Někteří uhánějí domů, ale já s dalšími třemi držáky dáváme ještě dva kousky v Krijcosu. Zde padá návrh, že budeme pokračovat nýbrž mě nikdo neposlouchá a tak i já odcházím domů.
Tímto bych rád vyzdvihl výkon Libora, protože jet takovou dálku nedat si ani jedno pivo a celý výjezd pít vodu, jelikož mu to zdravotní stav neumožňuje to je na pováženou a všichni ostatní fanoušci Slovanu by se nad sebou měli zamyslet.
Třebíč a Ústí
/Suky